Jeseníky 2008

    Počátkem této akce byl můj inzerát na lide.cz, že sháním lidi na cestování do hor. Ozval se Chuffu z Olomouce, že by s jeho ženou také rádi něco podnikli, navrhli Jeseníky. Já jsem ještě ukecal mojí Lenku a už jsme jen zvolili termín 10. -13.4. Doufali jsme, že už i v Jeseníkách bude v té době jaro. Jenže koncem března zde napadl metr sněhu…

    Čtvrtek 10. 4. Dle dopředu vypracovaného seznamu jsme se s Lenkou zabalili a nakoupili jídlo a pití. Cesta z Litoměřic přes ucpanou Prahu, Hradec Králové, Šumperk do Malé Morávky - Karlova trvala 5 a půl hodiny. Po příjezdu jsme se ubytovali (v penzionu jsme byli sami, bylo mrtvé období po zimní sezóně a před letní) a šli se vedle do pizzerie seznámit a naplánovat páteční výlet.


    Pátek 11. 4. Vyrazili jsme v 9 ráno (žádný stres :) ) autem na parkoviště Hvězda. Odtud jsme již šli po svých – po silnici na Ovčárnu. Ze začátku jsme funěli, přeci jen sezóna teprve začíná. Zatímco na Hvězdě nebylo po sněhu ani památky, na Ovčárně byl všude a nebylo ho málo. Počasí nebylo nejlepší – bylo zataženo a mlha, ale postupně se situace zlepšovala. Než jsme došli zhruba ke Sporthotelu Kurzovní, byly již mraky protrhané a zač´lo svítit sluníčko. Než jsme došli na Praděd, tak už bylo skoro jasno a pěkné teplo (na slunci 22 st. C.) Nutné dodat, že cesta to nebyla nejlehčí, protože jsme se bořili do natátého sněhu. Občas nás minuli běžkaři, jinak jsme mnoho turistů nepotkali. Nešlo nedat si točený Radegast (rýma nerýma…) a polévku. Domluvili jsme se, že dále na Švýcárnu pokračovat kvůli sněhu nebudeme, ale že to zpět dolů vezmeme přes údolí Bílé Opavy. Zpět k chatě Barborka (na kterou mám výborné vzpomínky kvůli lyžáku na VŠ) se nám šlo docela dobře, ale dále už to bylo horší. Zde nebyla cesta prošlapaná, takže jsme se bořili hluboko do sněhu. U rozcestí Nad vodopády Bílé Opavy jsme se rozhodli jít po žluté „náročné trase.“ Díky všudypřítomnému sněhu byla tato trasa nebezpečná. Kdo tuto trasu zná, tak si jistě dokáže představit, jak se asi dá projít, když je všude kolem (i na můstcích apod.) zhruba 75 cm sněhu. :) Naštěstí se nic nestalo a tak jsme se u cedule horské služby (a jejím nedoporučení na pohyb údolím Bílé Opavy při sněhové pokrývce) mohli jen zasmát. Do krásné Karlovi Studánky a pro auto na Hvězdu to pak byl už jen kousek. Večer následovala za odměnu pizza a pivko. Holky vychvalovali tmavou třináctku Bernard. A samozřejmě plánování trasy na druhý den.


    Sobota 12.4. Na tento den nebyla předpověď počasí dobrá. Měly být přeháňky a zzzima. Vyjeli jsme opět v devět. Po cestě jsme však museli změnit předchozí den naplánovanou trasu kvůli uzavírce silnice na Červenohorské sedlo. A tak jsme povodně zamýšlený pochod z Červenohorského sedla na Koprník a Šerák změnili pouze na Šerák s výchozím místem u Jeseníku. Při cestě autem pršelo, což nás zrovna moc nepovzbudilo. S prvními kroky však naštěstí pršet přestalo. To se hned šlo lépe. Ze začátku to však bylo po náročném pátku o vůli. Z 855 metrů převýšení jsme pomalu ubírali. Nejdříve přes louky, pak pohodlnou lesní cestou, následně polomem (byl docela nový, zřejmě vichřice Emma), bukovým lesem až k smrkovému lesu. V tomto lese již bylo prudké stoupání a navíc se objevoval místy sníh a začalo sněžit. Po pár set metrech byla sněhová pokrývka souvislá, jen občas byl namísto sněhu led. Měli jsme toho docela dost a netrpělivě jsme vyhlíželi rozcestí Pod Šerákem, z kterého je to na chatu Jiřího ze Šeráku už jen kousek. Zde, stejně jako včera, jsme si dali za odměnu pivo (na Šeráku stylově Holbu Šerák) a polévku. Jen ta obsluha nám přišla nějaká podivná (podivně se chovající slečna, jako kdyby tam byla za trest). Z chaty nebyl žádný výhled, byla mlha, 2 st. Celsia, sněžit přestalo. (Docela kontrast proti přecházejícímu dni.) Za celý výstup jsme nepotkali nikoho, nahoře na chatě skupinku polských turistů. Zpět jsme se rozhodli sestoupit po modré značce k Obřím skalám (to byl - po sněhu a hlavně místy ledu -  docela nepříjemný sestup). Od Obřích skal jsme kopírovali naší původní žlutou značku po lesních cestách, nechtělo se námi jít dolů na Bobrovník stejnou cestou. Postupně se začalo počasí zlepšovat, a tak jsme měli alespoň nějaký ten výhled při návratu do údolí. Po návratu do Karlova následovala (jak jinak) pizza a pivo. Musím přiznat, že nakoupené zásoby jídla jsme pak z velké části vezli zpět domů, protože při pomyšlení, že vedle penzionu dělají tak dobrou pizzu, se nedali vařit ty naše instantní hrůzy.

    Neděle 13.4. V neděli jsme se už jen sbalili, rozloučili s konstatováním, že podnikneme dohromady jistě něco i v budoucnosti a odjeli. My s Lenkou jsme se ještě stavili  ve Velkých Losinách v ruční papírně a pak v Jablonném nad Orlicí na krásném náměstí. Bylo to pěkné a po dlouhé zimě i náročné zahájení sezóny.

Fotogalerie: Jeseníky 2008